Letos se odjíždělo na státní svátek ve čtvrtek 28. 10. a hned první den to vypadalo, že nám počasí bude letos opět přát, protože obloha byla bez mráčku.
První účastníci - Márty a Ondra s partnery vyjeli hned po ránu, protože měli hned na první den naplánovanou delší túru, což vám blíže objasní Márty. Naše rodinky s dětma (Haburovi, Porwolovi a Pacurovi) jsme vyjeli po 11 hodině přímo na Karlov. Po příjezdu jsme vybalili a vzhledem k tomu, že všichni měli hlad, tak si to namířili do Pradědu na obídek. Po ukojení hladu, jsme usoudili, že by bylo třeba trochu se provětrat na vyhlášeném čerstvém vzduchu Jeseníků a tak jsme vyrazili na menší okruh okolo Karlova. Po návratu na chatu se k veliké radosti mužského osazenstva načala bečka. Na řadu přišel i Twister, ze kterého měli někteří asi takový strach, že se vůbec ke hře neodvážili, ale je třeba pochválit chlapy - Kamila, Jardu a Dušana, kteří ukázali, že se dokážou hýbat - i když ........ asi trochu míň než já. Došlo i na Activity, když v klasické sestavě - chlapi proti ženským, to hned první večer dopadlo 1:1.
V pátek ráno jsme nejdříve popřáli Viky k 7. narozeninám, a pak se začali chystat na výpravu - Bílá Opava. Ondra s Markétou a Márty s Tomášem, opět zvolili individuální program vzhledem k tomu, že Bílá Opava už není nic pro ně (opět popíše Márty - pokud bude chtít). Vyrazili jsme dvěmi auty a nechali Markétu s Amálkou (bohužel s kočárem by to určitě nešlo) na chatě s tím, že až sejdeme celou naučnou stezku tak se potkáme v Karlově Studánce. Auty jsme tedy dojeli do Karlovky a busem se vyvezli až na Hvězdu. Tady jsme si řekli, že nebudeme žádná bééééčka a půjdeme po náročnější žluté trase. Samozřejmě, že na Hvězdě už ležel sníh a děti si to náležitě užívali koulováním. Takže byli mokří ještě dřív než jsme vůbec někam vyšli. Už na začátku trasy bylo jasné, že to nebude nijak lehké vzhledem k tomu, že cesta byla docela dost namrzlá. Dostali jsme se až k rozcestí žluté a modré trasy a tady byli nezávazně na sobě odrazování asi třemi skupinkami, ať se s dětmi určitě nepouštíme po žluté, protože je zmrzlá a hodně nebezpečná. Po posilněni rohlíky a kratším rozhodování, jsme i přes doporučení zvolili žlutou trasu, jenom Jarda vzhledem k tomu, že v krosně nesl Valinku, odbočil na modrou. Šli jsme hodně opatrně, protože kameny byly opravdu pokryté ledem, ale všichni, hlavně děti byly z tohoto dobrodružství a opravdu nádherné přírody s vodopády, naprosto unesené. Nejvíc si to asi užíval Matýsek, který celou dobu nechtěl od Kamila ani vzít, aby dokázal, že to všechno zvládl sám. Dole jsme se potkali s Jardou, který se opaloval na sluníčku, zatímco mu Valča spala v krosně. Došli jsme až do Karlovy Studánky, kde jsme přibrali Markétu a spěchali do Hotelu Džbán na pozdní oběd, protože všem vyhládlo. Po příjezdu na chatu měli děti diskotéku a taneční vystoupení pro dospělé, které si sami připravili. Dojeli další účastníci - Majk s Hankou. Pak jsme naštěstí bez požáru vypustili lampion štěstí. Dospělí opět zahráli nějaké ty společenské hry a ve veselé náladě po postupném opouštění ke spaní, jsme to nakonec já, Jarda, Majk a Dušan po poslední partii Člověče nezlob se, zabalili.
V sobotu byla v plánu trasa na Vyhlídku. Tentokrát jsme vyšli všichni, kromě Hanky, která se na chatě učila. Děti jsme na konci Karlova odevzdali Márty s Tomášem, kteří to s nimi vzali zkratkou až na Mravencovku. Matýska předchozí den tak zmohl, že to Kamil s Markétou raději vzali zpátky. Na Mravencovce jsme se posilnili, málem ztratili Valinku a pokračovali na Vyhlídku. Tady bylo tak plno, že jsme museli chvíli čekat na volný stůl, abychom se mohli najíst. Cestou zpátky jsme nasbírali nějaké dříví, protože na chatě bylo v plánu opékání špekáčků. Majda s Viky to vzali důsledně a sebrali docela pořádný kus stromu. Dušan s Kamilem se postarali o oheň a opékání mohlo začít. S přibývající tmou se docela hodně ochladilo, ale někteří vydrželi u ohně docela dlouho(hojně zahřívání čajem s rumem). Mezitím dojeli Martin s Mársí a dovezli novou zásobu špekáčků. Vzhledem k tomu, že bečka s pivem došla, začaly se likvidovat zásoby nastřádané z různých akcí a turnajů. Každý si vybral tu svoji správnou značku a zábava pokračovala až do brzkých ranních hodin.
Neděle měla být nenáročná. Ráno odjeli Majk s Hankou, která musela do práce. V plánu byl Lanový park, kde si své schopnosti chtěli vyzkoušet jak děti tak dospělí. Bohužel, když jsme došli na místo bylo nám sděleno, že zavřeli o týden dřív z technických důvodů. Zklamané byly hlavně děti, ale i ty na to nakonec zapomněly. Pokračovali jsme teda v trase okolo Karlova, zastavili se u houpaček, kde taťkové Jarda, Dušan a Kamil, vydali něco ze svých sil jako motory kolotoče. Po čtyřech letech otevřeli opět hospodu Stodola, tak jsme šli vyzkoušet s čím novým nás překvapí a nutno uznat, že jídlo bylo opravdu výborné. Na chatě jsme začali zvolna balit. Márty s Tomem pospíchali na hřbitov (samozřejmě jen z důvodu dušiček) takže hned odjeli a my ostatní jsme byli pouštět draka. Vítr byl docela dost živý a drak hodně divoký, jednou namířil přímo na strom a jednou Petře na hlavu, obojí přežil (a Petra naštěstí taky). Pak už se jen uklízelo, vypila se poslední kávička a protože nikomu se nechtělo tak nějak odjíždět, ještě jsme dokoukali na Návštěvníky, ale pak už nezbylo nic jiného než nasednout do aut a hurá domů.
Věřím, že slunečné počasí, krásná příroda a čistý vzduch nám všem prospěly. Díky všem, kteří byli s námi a udržovali po celou dobu dobrou náladu, a myslím si, že ta opravdu byla a nikdo nelitoval, že s námi těch pár dní na chatě strávil. A pokud někdo litoval - tak má smůůůůůůůlu
Podčlánek ke Karlovu 2010 od Martiny
Dostala jsem příkazem, či za úkol, nebo jen jako že by bylo vhodné napsat něco o akcích, které jsme v Karlově neabsolvovali s většinou, nýbrž jen ve čtyřech lidech, a sice Markéta, Ondra, Tom a Já. Tady mám pár postřehů....
Ve čtvrtek jsme za slunečného počasí vyjeli po 9. hodině a dorazili okolo 11. hodiny na Červenohorské sedlo, kde nás přeqapila pravá zima s ledovým vichrem, pár cenťáků sněhu, čepice a rukavice byly fakt nutností. Vydali jsme se po červené přes Bílý sloup, Vřesovou studánku, a pak po zelené přes Červenou horu a Točník (pěkné výhledy), kde jsme se rozhodli, že se na Červenohorské sedlo nevrátíme, ale dojdeme do Filipovic, a pak busem na Sedlo. Zjištění odjezdu busu bylo trochu komplikovanější, neb sítě některých operátorů tak vysoko v horách nejsou dostupné, nakonec jsme se dovolali z T-Mobile bráchovi od Markéty, který nám přes net zjistil, kdy nám to z Filipovic jede. Ve Filipovicích jsme měli trochu času, tak jsme zašli do hospody na čaj a polívku. Busem jsme se dopravili na Sedlo, kde jsme měli auta a pak jsme se již ubírali směrem Karlov. Ještě jsme zastavili na oběd, tuším, že to bylo v Bělé pod Pradědem. Do Karlova jsme dorazili v podvečer, nikdo na chatě nebyl, ale asi za hodinku se všichni vrátili.
Den druhý, tedy v pátek jsme opět séparé Já, Tom, Markéta, Ondra vyrazili z Karlova směr Ovčárna. Šli jsme přes Mravencovku na Alfrédku, kde jsme se chtěli v bufetu občerstvit, ale bylo zavřeno. Ještě že jsme měli vlastní zásoby jídla a pití. Pokračovali jsme přes Jelenní studánku, Malý a Velký kotel, až jsme dorazili na Ovčárnu. Na cestě byl navátý sníh, ale tím, jak svítilo sluníčko, byl rozbředlý, takže jsme byli trochu mokří. Zdárně jsme dorazili na Ovčárnu, a za pár minut nám jel bus dolů na Hvězdu. V ryze komunistické hospodě na Hvězde jsme se lehce občerstvili. Po dojezdu na Morávku jsme pěšky došli do Karlova na chatu. Ondra s Markétou se připravovali na odjezd domů a já s Tomem jsme šli do Stodoly (hospoda, která byla několik let zavřená) na obídek, a byli jsme velice mile přeqapeni jak chutným jídlem, tak obsluhou.
Následující dva dny jsme absolvovali se všemi ostatními „účastníky zájezdu", o čemž již informovala Kely.
