Skororevoluční oslava Karlov 2009 k desetiletému výročí založení našeho volejbalového družstva P.I.Z.A. je už více než měsíc za námi, a tak je třeba konečně napsat nějaký ten menší komentář. Předem se omlouvám, ale kratčeji to napsat neumím.
V sobotu dopoledne dorazila první část výpravy na chatu a vzhledem k tomu, že bylo krásné slunečné počasí tak se opět nasedlo do aut a vyrazilo se na Praděd. Na Hvězdě jsme zaparkovali a po půlhodinovém čekání v místní hospůdce se nechali vyvézt kyvadlovkou na Ovčárnu. Tady nás překvapilo docela dost sněhu, který však vzhledem k pařícímu sluníčku byl hodně mokrý a tál, což ovšem vůbec nevadilo dětem, které si užívali ježdění po zadku i za cenu mokrých kalhot. Cesta na vysílač nám trvala pomalou chůzí asi hodinu a půl. Poté co jsme ukořistili místa v přeplněné restauraci a posilnili se obědem, jsme vyrazili zpět. Na chatu jsme dorazili o chvilku dřív než zbývající část výpravy - Lukáš, Vendy a Laso, kteří dovezli důležitou výbavu k pobytu – bečku s pivem, kterého se už chlapi nemohli dočkat. Bečka byla okamžitě naražena a během 10 min se čepovalo. A toho jídla co se přivezlo, strach z hladu jsme opravdu mít nemuseli. Každá ženská upekla nějakou tu buchtu ke kafíčku a skoro každý pár ještě dovezl nějakou specialitku k jídlu – my s Jardou zelňačku a naložený bůček, Martin s Mársí naložený hermelín, Luky s Vendy kýbl utopenců a Dušan s Petrou kýbl zavináčů (opravdu byli výborní – můžu potvrdit protože jsem je skoro všechny zblajzla já). Rozdělili se pokoje – na dva rodinné a jeden svobodných a bezdětných. Večer se vytáhli Aktivity a všichni účastníci předvedli opravdu skvělé výkony, u kterých jsme se výborně pobavili, obzvlášť Lukášův pískovec nebo Dušanův plnokrevník vzbudili bouřlivé ovace. Důležité je podotknout, že ženy vyhráli. Po půlnoci jsme si zazpívali u harmoniky tak náruživě, až se z toho zklátil gauč (ovšem pochybuju, že zpěvem, spíše váhou nebo pohyby Lukyho). Tak jsme to ještě trochu zapili a šli spát.
Druhý den jsme naplánovali celodenní túru. Počasí nám přálo, od rána svítilo sluníčko a obloha byla krásně modrá. Luky s Ondrášem si s radostným svolením rodičů vzali na starost děti – Valinku jsem si jim dát netroufla, a každá skupina si svou cestou (děcka s doprovodem přes les a my ostatní po cestě) došla na Mravencovku, tady jsme se krátce občerstvili a už všichni společně vyrazili dále na Vyhlídku. S potěšením jsme zjistili, že na Vyhlídce je krásná hospůdka, ve které jsme poobědvali, doplnili tekutiny a hurá zpátky. Po cestě se k nám připojili Majkl s Hankou. Viky s Frantou si cestu z kopce ozvláštnili válením sudů (rodiče tomu nebyli přítomni) za přihlížení Márty, která je místo výchovné domluvy točila na mobil, ovšem prát jejich oblečení už odmítla. Na chatě pak někteří odpočívali u karbanu, někteří šli na chvíli ulehnout a děti hráli Twister. Večer se opět vytáhli Aktivity s tím, že tentokrát nás prý chlapi porazí. A po obdivuhodných hereckých výkonech porazili, sice jenom tak tak, ale aspoň měli dobrou náladu. Pak nás Jarda naučil jednu veselou revoluční písničku (kterou nejde dostat z hlavy), ukázal pár kouzel a Ondra pustil Kareoke šou. Po půlnoci nám Majkl, jakožto správný žurnalista oznámil, že venku se něco děje. A opravdu dělo, hořel jediný obchůdek v Karlově. My jako správní hasiči jsme okamžitě na sebe hodili bundy a honem na místo činu. Luky začal hned všechno dokumentovat, běhal s foťákem mezi hasiči jako zuřivý reportér což ovšem jim, ani policii vůbec nevadilo. Po půlhodině už nám bylo všem zima a vrátili jsme se zpátky. Na chatě jsme si zazpívali „Co jste hasiči, co jste dělali“ a po prohlášení, že rohlíčky budou zítra na Karlově asi „obzvlášť křupavé“ uvažovali, kde seženeme čerstvé pečivo. Zahasili jsme žízeň pivem a do hajan.
V pondělí ráno jsme s hrůzou zjistili, že došlo pivo. Martin s Mársí, kteří museli do práce byli pověření dovezením pár litrů vína a rumu na punč. My ostatní vyrazili pěšky do Morávky a odtud busem na Hvězdu a pak zase po svých do Karlovy Studánky. Po jídle v Hotelu Džbán – studené česnekačce a vývaru, jsme si vybrali trasu po Horním vodopádu a opravdu to stálo zato. Cestou se pouštěli lodičky po potoce a soutěž o nejdéle plující loďku vyhrál Franta. Na chatě jsme navařili punč, objednali pizzu a pár odvážlivců si protáhlo svaly v mnohdy skoro nemožných pozicích u Twistru. Pro velký úspěch se zopakovali Aktivity, popíjel se výborný punč a okolo půl čtvrté jsme zalehli.
Ráno se nikomu nechtělo nijak zvlášť vstávat a docela se uvítalo i to, že venku od rána mrholilo a na žádnou túru to nevypadalo. Usadili jsme se tedy na chatě a začal den her – od karet, přes ruletu až po Twister. Každý si vybral něco. Po obědě se začalo uklízet, kupodivu všechno jídlo jsme stihli spotřebovat a postupně jsme chatu opouštěli. A řekla bych, že všem bylo docela líto, že to tak rychle uteklo.
A proto vážení spoluchatovníci, věřím, že takovouto akci opět brzo zopakujeme.
Komentáře 
Podle mne máme za sebou jednu z nejlepších mimivolejbalových akcí. Jsem rád, že jsme se na to 10leté výročí sešli v tak hojném počtu a myslím, že si každý přišel na své. Ti co rádi sportují si zatůůůrovali
,děti a nejen ty si dobře pohráli, zbytek si dobře zaspíval a někteří jako já si třeba pošmákli na sqěle připravrených specialitách 
. Asi nejméně očekávanou událostí, která nám utkví v paměti zůstane bezpochyby požár sousedního obchůdku. I přesto umíme překonávat těžké chvíle jako byla tato...vždyť jsme si i my hasiči dokázali hned po té zazpívat co jste hasiči, co jste dělali a pořádně to zahasili až do brzkých ranních hodin na chatě. A revoluční píseň to je hůl, to je kůl, to je píp(kosočtverce)půl asi nezapomenu. Tak ať nám to klape i další 10tky let 
